Bronchomotorický test:

Cílem vyšetření je   dosáhnout měřitelné  významné  změny  dokumentující  přítomnost  zvýšené  průduškové  reaktivity.

Test, při kterém  zkoumáme, zda  může  dojít  k „rozšíření“  průdušek  se  nazývá test brochodilatační
( v nálezech je zkracován BDT ).

Po změření  výchozích spirometrických  hodnot  se podá  inhalace léku, který má  aktivitu průdušku relaxovat (uvolnit) a po 15 a 30 minutách se změří  ventilační parametry a hodnotí  se % změny .

Možné komplikace vyšetření:

• viz spirometrie
• bušení  srdce
• třes
• agitovanost

Test, při kterém  zkoumáme, zda  může  dojít  k „zúžení“  průdušek  se  nazývá test bronchokonstrikční ( v nálezech je  zkracován jako  BKT)

Po změření  výchozích spirometrických  hodnot  se podá speciálním počítačově řízeným inhalátorem  podá látka, která vede ke konstrikci (zúžení) průdušek.

Lze  využít i nefarmakologických podnětů jako je   fyzická zátěž nebo  expozice studenému  suchému  vzduchu nebo jiným nespecifickým podnětům.

Po aplikaci podnětu,  měříme opakovaně ventilační parametry a hodnotí  s e %  jejich změny .

Při použití   farmakologických podnětů se výsledek vyjadřuje jako  PD 20(dávky, při které  klesla FEV1s o  20%) nebo jako  PC 20 (koncentrace, při které poklesla FEV1s  o 20%)

Možné komplikace vyšetření:

• viz spirometrie
• svědění kůže, suchost sliznic nebo nadměrné  slinění
• dušnost
• pocení
• bolest na hrudníku
• porucha srdečního rytmu
• pokles krevního tlaku

 Jedná  se o opakovaná spirometrická vyšetření provedená  před  a po podání  farmakologického nebo jiného podnětu.